Dark tulip a velkej černej pes

23:49:00


Já věci obvykle plánuju. Ha, prej obvykle. Každej můj den je víceméně pevně naplánovanej, s pár možnejma odchylkama. Který si taky plánuju:D. Dělat nahodilý věci není nic pro mě, všechny šílenosti si pečlivě promejšlim.
Jako teď. Zkrátit si vlasy o 20 centimetrů a obarvit je na růžovo se nedá považovat za normální chování. Ale co. Už jsem měla vlasy hnědý, hnědo-blonďatý, červený, černý. Kdy jindy než teď? Jsem mladá a nerada bych si v sedmdesáti řikala, jaká je to škoda, že jsem nikdy neměla růžový vlasy.
No a to je pointa. Že by se člověk fakt neměl bát dělat sebešílenější věci, zvlášť když jde o takovouhle blbost, která se dá zároveň kdykoliv vrátit. (což neznamená třeba tetování, žejo). Jeden můj kamarád prohlásil, že nejlepší rozhodnutí jsou ty, který se daj vrátit.
Ale to jsem ještě chtěla říct. Včera byl u mě Matfyzák a když jsem ho šla vyprovodit k vrátkům, tak nám málem vběhnul do zahrady obrovskej černej pes. Stihla jsem ale zavřít a chvilku jsem se bavila s Matfyzákem, a ten pes pořád pobíhal kolem. Napadlo nás, že se někomu ztratil, a i když jsem se teda hrozně bála, tak jsem ho nechala aby mě očuchal a začala jsem ho hladit a koukla se mu na obojek, ale neměl známku. Tak jsme chvilku řešili co budeme dělat, protože bylo jasný, že se někomu ztratil, byl vycvičenej, měl lesklou srst a bylo vidět že je zvyklej na lidi. Napadlo mě zavolat do útulku, ale bylo asi půl jedenáctý večer. Naštěstí pak přišel ještě jeden chlap a mezitim co jsem šla domů pro vodu zavolal na policajty a pak přímo mluvil s tou majitelkou, která asi za půl hodiny přijela. Mezitim jsem ho hladila a uklidňovala, bylo to fakt super, protože já jsem zvyklá na toho našeho malýho trhače, a předtim jsme měli maximálně vlčáka :D. Takže happy end, byla jsem fakt ráda, že si pro něj někdo přijel :).  Takže poučení pro všechny (hlavně pro mě) - pokud najdete pejska, zavolejte měšťáky.

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images