Falešný bankovky

23:54:00


Včerejšek byl zvláštní den. Musela jsem vstát ráno brzo a jet na školení. Jen co jsem vyšla z domu, tak jsem na první nádech cítila ve vzduchu léto. Pravý, nefalšovaný léto. Už od rána jsem měla skvělou náladu.
Vystoupila jsem o zastávku dřív a šla pěšky po Smetanově nábřeží. Užívala jsem si to letní počasí. With my hed in the clouds, with my feet down in the crowds.
Došla jsem do ČNB na školení a začala jsem se bavit s dvěma holkama. Dům to byl nádhernej, jak už to tak na Praze 1 bývá, starej a hrozně luxusní. A ten výhled! Pražskej Hrad. Matfyz. Paráda.
Samotný školení bylo fajn. Byla tam sranda. A bylo to fakt zajímavý! Jenom dost náročný. Přece jenom, dávat pozor od 9:30 až do 17:15...
Učili jsme se o penězích, jak poškozený peníze ještě můžeme vzít, jak poznat padělky u českejch peněz, u EUR a USD. Měli jsme i takovou tu UV lampu a speciální lupu.
Večer jsem měla jít do jedný hospody, kde hráli moji kamarádi. Jenže jsem měla mezeru mezi školením a tím hraním asi dvě hodiny. Což je přesně takovej blbej čas, protože domů se mi moc jet nevyplat a jentak se někde poflakovat taky nic moc. Psala jsem si ale s jedním kamarádem. No, kamarádem... s Martinem jsme se viděli jednou, ale strašně jsme si rozuměli. Vážně ale jenom jako kamarádi, on totiž neni tak úplně straight. No a on mi napsal, že končí v práci v 17:00 a pak se půjde někam učit a pak do Soudku. Přemýšlela jsem nad tím asi hodinu... a pak jsem mu napsala, že končím tak nějak podobně, jestli se nesejdeme. Nikdy nevim, jestli se to hodí, jestli to neni moc vtíravý.... No a tak jsme se sešli.
Probrali jsme úplně všechno, prošli se Prahou, prošli se Palladiem :D. Martin si dal zmrzlinu, já ne. Seděli jsme v parku a kecali.
A pak jsme už šli do Soudku. Přišel Matfzák, přišla další holka, kterou jsem skoro neznala. A ona tam neznala vlastně vůbec nikoho. Sedla si mimo nás, tak jsem jí řekla, ať jde k nám, protože sama vim, jak blbý to je. A bylo to super. Založili jsme si vlastní stůl Queen fandů a bavili se o blbostech. Třeba jakej je náš typ kluka :D. A tak. Pak jsme si i dokonce zatancovali, zazpívali, ježiš, to byla sranda.
Nastupuju do metra. S iPodem na uších, jak jinak. Jako vždycky zamyšlená a ve svym vlastnim světě. A najednou spadnu zas na Zem, protože se ke mě doslova přiřítí mladý muž a obejme mě. Můj spolužák z gymplu. Patří díkybohu do tý části spolužáků, který vidim ráda. Nenáviděla jsem svojí třídu na gymplu. Parta namachrovanejch a hloupejch idiotů. Samozřejmě, výjimky byly, ale moc jich nebylo.
Bavili jsme se celou cestu, dokonce si nechal ujet autobus a čekal se mnou. Vypadal, že je vážně rád, že mě vidí. Já ho taky celkem ráda potkala. Řekla jsem mu, že nechodím na srazy, protože nestojím o to vidět spolužáku, jeho jsem ale potkala ráda.
,,Víš, to je tim, že jsem tě nezačal nesnášet jenom proto, abych byl cool".
Ach, jaká je to pravda. Oblíkala jsem se jinak, poslouchala jinou hudbu, byla jiná. Což byl pro tu bandu blbečků jak rudej hadr na býka. Ha, jednou už jsem něco podobnýho na blog psala a pěkně jsem si to slízla :D. Teď už to tady snad nikdo nečte. A i kdyby, tak co.
Je mi jedno, co si o mně myslí. Ach jo, Žoužel, kdybys to věděla tehdy, Hodit za hlavu všechny. Haters gonna hate. A stejně kolem sebe mám a vždycky jsem měla spoustu kamarádů. A na vejšce jsem měla štěstí i na normální spolužáky.
Celkově mám štěstí, na lidi kolem sebe. Bohužel mi nedocházelo, že neni potřeba, aby mě měl každej rád a že nemá cenu si lámat hlavu s lidma, který za to nestojej.

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images