Free hugs a bublifuky

23:53:00


Tak nejdřív novinky. Jsem zase obarvená! (což je vlastně vidět na fotce). Červený vlasy byly skvělý a růžový jsem si vysloveně užívala. Ale bohužel a naštěstí, je čas se posunout dál. Jsem nahnědo, tohle je sice hodně vzdálený mojí přirozený barvě, ale nebude to takovej rozdíl. Chci si užít chvíli bez barvení. A navíc, když sháníte nějakou lepší práci, neni úplně ideální mít růžovou hlavu. A taky se to vyplácí! Ale o tom někdy příště.
Sobota byla pro mě zkouška ohněm. V pondělí jsem se bavila s klukem, kterýho jsem ten den viděla poprvé. ,,Víš, mně se hrozně líběj ty akce free hugs. Chtěla bych někdy na nějakou jít" ,,Tak si nějakou uděláme! Třeba v sobotu". A bylo dohodnuto. Sice jsem to měla chuť na poslední chvíli odříct, jak je (bohužel) poslední dobou mým zvykem... Ale ne. Hlubokej nádech a šup na sraz s lidma, který vlastně neznám.
Seděli jsme na Jiřího z Poděbrad a foukali na lidi kolem bublinky. Byl tam s náma i jeden američan, Seth. Povídali jsme si o všem možnym a pochválil mi angličtinu (mám na ty američany nějaký štěstí poslední dobou :D). Pak jsme se přesunuli na Václavák, kde jsme si vzali do ruky cedule... a šli na věc. Celej Václavák od koně až na Můstek na nás lidi spíš divně koukali, než že by se s náma někdo objímal. Na jednu stranu jsem byla ráda, protože... naprosto nesnášim objímání a jakejkoliv fyzickej kontakt s lidma, kromě pár lidí mě blízkejch. Nicméně na Příkopech si nás začali všímat první lidi. Většinou se objali s Jindrou a já tam jentak stála, ale on jim říkal, že chci taky, takže objali i mě. Ze začátku to bylo hrozně divný. Ale pak? Skvělej pocit. Překonat sám sebe. Rozdávat radost lidem.
Na Staromáku k nám přišel pár z Dánska, kterejm se to tak líbilo, že jsme jim na chvíli ty cedule půjčili a oni z toho byli hrozně nadšený :D.
Pak jsem jela za svojí kamarádkou, která se jmenuje stejně jako já :D. Stavila jsem se pro ní u ní doma a pak jsme šly na sushi. Ježiš, to bylo tak dobrý, sushi jsem neměla dlouho <3.
A pak poslendí program sobotního dne. Moji kamarádi hráli jako tradičně ve vinárně. Se Zuzkou a Paulem jsme tam dorazili skoro první. Bylo to fajn, ale chtělo se mi utéct, protože jsem se ten den socializovala až moc :D.
Nakonec jsem tam zůstala až skoro do konce. Pracovní směna v neděli byla hodně zlá :D

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images