Interakční kombat

23:51:00

Přišla jsem o N.I.C. Neotřelý interakční combat. Byla to akce, která má za úkol vyhodit vás z vaší komfortní zóny. A pobavit se. A naučit se.
Já tam nebyla, a hrozně mě to mrzí. Je to výzva, je to něco, co chce člověk překonat a zároveň se tím pobavit.
A já jsem si včera udělala takovej svůj vlastní interakční combat. Měla jsem sraz s D. na Holešovicích, jela jsem tramvají z Náměstí Republiky. Jel tam se mnou pár cizinců, který na zastávce Výstaviště Holešovice slyšeli akorát to Holešovice, a chtěli vystoupit. Nějakej kluk jim poradil, že nádraží je až ta další zastávka.
Vystoupila jsem stejně jako oni na Nádraží Holešovice. Já měla asi 10 minut času, oni se zmateně rozhlíželi. Vzala jsem všechno odvahu co jsem našla a anglicky se jich zeptala, jestli hledaj nádraží a jestli jim nemůžu pomoct. Nadšeně souhlasili. Tak jsem šla s nima.
Cestou na mě už D. čekal, tak se k nám přidal a takhle jsme šli na nádraží :D. Cestou jsem si povídala s tim pánem, D. se bavil s jeho manželkou. Byli to židi z Los Angeles a chtěli jet navštívit památník v Terezíně.
Američani logicky neumí ani slovo česky, tak jsem jim chtěla i koupit lístek na vlak, což je většinou činnost pro mě značně složitá, ale teď mi to přišlo lehký jako facka. Nicméně pokladní mi řekla, že lepší to bude autobusem, takže jsme se vydali na autobusový nádraží, který je naštěstí hned vedle toho vlakovýho.
Budka Informace nám moc informací nepřinesla, protože tam nikdo nebyl. Z informační tabule jsme se ale dopátrali čísla nástupiště. vysvětlili jim, kde mají vystoupit a protože jsme měli ještě asi půl hodiny čas, tak jsme si s nima povídali. Byli opravdu strašně milý a pořád mi děkovali a ptali se, jestli mě nezdržujou a ten pán mi řek, že mám asi tu nejlepší angličtinu, kterou v ČR slyšel :D. (no jooo, samochvála smrdí, ale mě to fakt potěšilo).
Když jsme už s D. museli odejít, tak si nás na památku vyfotili a ten pán mě objal. Bylo to... fakt zvláštní. Já tohle obvykle fakt nesnášim, a to ani od svých známých, natož od neznámých :D. Ale tohle bylo celý tak strašně jiný, něco, co bych normálně neudělala (oslovit někoho cizího na ulici? jako vážně?), že mi to už vůbec nepřišlo :D.
A ponaučení z toho příběhu, milé děti - pomáhejte cizincům a překonejte sami sebe, stojí to za to :)

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images