Příští zastávka je na znamení

23:58:00

Dneska jsem vstala nezvykle brzo. Čtyři dny po sobě jsem šla spát v osm ráno, další den když jsem šla spát ,,normálně", tak jsem se probudila ve dvanáct. A dneska brzo. Rozhodla jsem se, že si dojedu aspoň zařídit věci do školy. Třeba vyzvednout potvrzení o studiu. Na studijní jsem přilítla pět minut před koncem úřední doby, jak je už mým dobrý zvykem.
Bylo vážně teplo. Sice ve vzduchu už neni cítit taková ta vůně léta, ale dneska bylo prý snad i 28 stupňů. po čichu bych léto nepoznala, ale po zraku byste mě  klidně mohli zmást - všechno bylo tak barevný, tak modro žlutý.
Úplně stejný počasí, jako když jsem byla ve škole naposled. Tehdy, kdy jsem dala nejtěžší zkoušku ze všech a tim pádem mě nevyhodili. Byl přesně takovej teplej den a já po hodinový ústní části za D. a vůbec mi to nedocházelo.
Cesta metrem mi ubíhala, protože jsem měla všechno co potřebuju - iPod a knížku. Dobrou knížku. Potřebuju knížku, při který vždycky málem přejedu Muzeum. Seběhnu jezdící schody, dole si zkontroluju zprávy, jestli mi někdo nepsal a když přijede metro, tak se zase začtu. Od tý doby, co metro jezdí až do Motola mám opět trochu problém s poznáním, kde mám vystupovat.
A protože je moje škola v prdeli světa (nebo Prahy), musim z Dejvický ještě přestupovat na bus a to je moje nejoblíbenější část cesty. Každej rok jse měla nějakou písničku, kterou jsem si prostě vždycky pustila když autobus vyjížděl z Dejvický. A pak byl problém, když se mi vybil iPod, protože to byl strašnej nezvyk, poslouchat ticho (moje sluchátka fakt dobře těsněj okolní hluk). A celkově mám tu cestu ráda. Z jedný strany skály a vlak, z druhý strany Vltava a další skály. A ve dnech, kdy je jasno (jako je třeba dneska) je vidět i na Zoo. A pak už dobře známý koleje a pak ČZU. Jsou to tři roky a kousek, co jsem tu byla poprvé. Někdy před třema rokama touhle dobou jsem tu byla na imatrikulaci. A ještě před ní pro ISIC. A už tehdy jsem se seznámila s mojí asi nejlepší kamarádkou z vejšky.
,,Víš, já myslela, že když jedu do tý Prahy, tak si musim vzít podpatky. A pak sem tě tam viděla, ve žlutejch converskách, a řikala sem si.... bože, ta holka si musí myslet, že jsem úplná kráva"
,,Myslíš TYHLE conversky? :D :D"
Ježiš, za ty tři roky, to bylo zážitků. První přednášky, kdy bylo tak plno, že jsme seděli na schodech. Rozplavba v prváku, kdy jsem se převlíkla do plavek, šla se vysprchovat a šla nahlásit čas. A jak jme si pak se Zuzkou nahrazovali tělocvik jógou, kde jsme si uvědomovaly ,,pravý a levý rozkrok".
Nauka o materiálu, kde jsme kalili ocel a všechno to schytal pan Beran. Přednáška z psychologie, kde nás rozdělili do dvojic a museli jsme na sebe chrochtat.
Hodiny traktorů s kouzelnym dědečkem. (,,vidět, jo, vidět"). Přednáška z počítačovejch sítí s Pistolníkem (pojmenován podle pistole, kterou vytáh na první přednášce). Předmět Stroje a technologie v rostlinné produkci, kterej jsme kvůli nedostatku místa měli v garáži. Ano, ten předmět, na kterej jsme šli konzultovat prezentaci a pak jí narychlo za deset minut dodělávali, abysme jí mohli přednést ten den. Předmět, ze kterýho jsme se několikrát se Zuzkou nenápadně vyplížily pryč.
Zemědělská angličtina s naší hrozně technicky nadanou vyučující. Laborky z fyziky s paní L., která byla věčně naplech. Cvičení z fyziky 2 s Matfyzákem, kterej pořád dokola vyprávěl matfyzácký vtipy.
Když jsme se dozvěděli, že náš učitel nejobávanějšího předmětu hraje v klipu Nightwork.
,,A co tady pro malýho?" ,,No jenom statiku, je malej"
Poznávačka dřev, který jsme si pamatovali stylem: ,,Na buku je vyrytá píča..." :D.
A Zuzka, která vycházela ze záchodů ,,Slečno, víte, že to je OLŠE?"
A samozřejmě Farma, jéje, kolikrát my tam byli. Farma je hospoda přímo v areálu ČZU. V prváku jsme si to dokonce napsali do rozvrhu (a ani jednou tam podle rozvrhu nešli) a pak se obávali, že nedostaneme zápočet z Farmy. Se Zuzkou nám tam chyběla láska, tak jsme si jí museli koupit (horkou lásku - maliny se zmrzlinou). Nebo když jsme tam seděli před Zuzky testem ze statistiky, o kterym sem tvrdila, že je šíleně jednoduchej... a ona ho pak po dvou pivech nenapsala.
Miss Agro, na který jsem byla poprvé letos, a která byla naprosto nezapomenutelná.
Nebo když nám odpadla přednáška a místo toho jsme se šli opít skoro všichni, co jsme  na oboru ve třeťáku zbyli.
Základy eletrkotechniky, zkouška, kterou jsme s Káťou obě neudělali, ale odcházeli jsme nadšený. ,,Jako, tak dobře sem si fakt nepopovídala!"
Stejně jako statistika. ,,Ona mi řikala Honzíku a byla hrozně milá...tyjo, neměl já bych bejt vlastně nasranej, že jsem to neudělal?"
Nebo ten předmět, kde jsme se dívali na film o odpadech. A Ekonomie, kde nám učitel všechno vysvětloval na pivu. A co teprve počítače, kdy jsme měli doktoranda, kterej nám s moravsky přízvuke vykládal: ,,Tak vezměte myšáka, jó, a tady si takhle hezky klikneme".
Nebo náš spolužák Saša (kde tomu je teď konec?) ,,A kolik je Sašovi?" ,,Nevim, asi čtyřicet. Dneska jsem ho viděla, jak si povídá se stromama".
Pěstování rostlin v prváku, kdy jsme šli v tom největší blátu na pole a v jinym předmětu a zas šli podívat na koně.

A tohle všechno mi probíhalo hlavou, když jsem se procházela tim důvěrně známým areálem. A bude se mi pekelně stejskat.

(A poč název článku? Kdo někdy jel z Dejvický na Suchdol, tak ví, že cestou je spoustu zastávek na znamení. Jednou v prváku jsem jela s Anet ze školy a ona jakožto mimopražačka se mě zeptala: ,,Hele, proč se tolik zastávek jmenuje Na znamení? Neplete se to?")

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images