skupina

23:50:00

Uf, včerejšek byl fakt hektickej den. Nejdřív jsem jela do školy napsat si test, pak za kamarádkem do fitka (dělá osobního trenéra, tak jsme se byli domluvit co a jak), pak jsem se rychle stavila doma, vyrazila na setkání skupiny a jen co jsem potom dojela domů, vyzvednul mě M. když jel z práce a jeli jsme si dát le sekt.
Setkání skupiny, to je to, o čem chci psát. Jmenuje se to SFinga  a je to podpora pro lidi terý trpí sociální fobií (něbo něčim podobnym). Schází se každý pondělí. A já se rozhodla tam vyrazit. Já, která si v obchodě nekoupí ani váženou šunku, protože by musela mluvit s prodavačem. Já, která se radši vymluví na ,,moc práce" jenom, aby mohla zůstat doma. Já, vyrazim mezi skupinu cizích lidí. Dobrovolně.
Měla jsem z toho strach, to nebudu říkat, že ne. Ale bylo mi líp, když jsem si ještě předtím domluvila sraz s jednou ze členek Terezou. Sešli jsme se a ona mi říkala, jaký tam choděj lidi, kolik jim cca je... strašně jsme si padly do noty. Nebo aspoň ona mně.
Včera nás tam bylo prý míň než obykle, kromě mě a Terky ještě tři kluci. Nemůžu říct, že by mi to vadilo, byla jsem radši, že nás tam bylo míň. Začali jsme představovací ,,hrou", kdy jsme spolu mluvili a dělali si poznámky o tom druhym člověku. Pak jsme a každýho hodnotili. Takhle to zní hrozně :D. Ale nebylo, vážně ne. Kdysi jsme dělali něco podobnýho na gymplu a byl to horor, ale tady jsem nebyla ve společnosti nevyvinutejch puberťáků s inteligencí pod bodem mrazu, ale mezi vzdělanejma a dospělejma lidma. Všichni o mě řekli, že jsem hrozně milá, usměvavá a optimistická :D. To mě potěšilo, protože jsem hrozně negativistická (i když teď je to lepší), hrozně nervózní a nejistá :D.
Pak jsme dělali různý nácviky sociálních situací. Třeba komunikace s opačným pohlavím :D. S Terkou to bylo pro nás pak už nepříjemný, takže jsem se já schovala do skříně a ona za závěs :D :D. Po každý aktivitě jsme se o tom bavili a světe div se, dokonce jsem i něco řekla. Po hodině jsem teda už byla docela unavená z toho sociálního kontaktu a chtěla jsem jít pryč, ale přišlo mi to neslušný, tak jsem zůstala až do konce. Na konci jsme tak nějak všichni zhodnotili, co nám setkání dalo a pak šli domů :).
Hrozně mě překvapilo, jak mě hned vzali mezi sebe, tu divnou holku s růžovejma vlasama, která vypadá na sedmnáct.
Je strašně fajn vědět, že v problémech nejste sami.

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images