Hra na samostatnost

05:10:00


Uf, tejden sama v celym baráku. A zvládla jsem to, nic jsem nepodpálila a tak. Bylo to fajn, ale bylo mi tady i smutno. Ještě, že jsem měla několikrát společnost. Mám tři nový piercingy. Jsem blázen?

Je úterý v podvečer a já sedim u kadeřnice. Chcete jenom ostříhat konečky? Jojo, jenom konečky. Myje my vlasy a dává do nich nějakou výživu. Sedám si na křeslo... a nechám si zkrátit vlasy tak o 30 centimetrů. Nebo nevim o kolik, mám hrozně špatnej odhad vzdáleností :D. S každým ustřihnutý pramenem padá tíha předchozích měsíců. Stejně jako vlasy v duchu odstřihávám lidi, který mě táhnout ke dnu. Kadeřnice se mě ptá na spoustu věcí, vedeme small talk. Vzpomínám si, jak jsme se to učili na setkání Sfingy a snažím se působit nenuceně. Odcházím směrem do baru, kde hrají moji kamarádi. A je to prima večer.

Šla jsem vyřídit tu reklamaci s kabelkou. Připravovala jsem se na to několik dní dopředu, co všechno řeknu, možné odpovědi prodavačky, moje odpovědi na všechny varianty... no uf. Ale šlo to mnohem líp, než jsem čekala. Kabelku mi rovnou vyměnili, takže má jinou. Akorát je teda samozřejmě problém, že na ní nejsem zvyklá, takže pokaždý půl hodiny něco hledám.

Taky jsem se stala oficiálně členkou Sfingy, takže můžu aspoň trochu kecat do dění okolo ní. Pokud to nevíte, Sfinga je organizace, která pomáhá lidem se sociální fobií.

V pátek jsem dělala u sebe párty. Haha. Párty, to znamená, že jsem k sobě pozvala dva kamarády a opili jsme se při koukání na Simpsonovi. Párty pokračovala v sobotu ráno, kdy jsme se opili už dopoledne, uvařili si guláš a karlovarskej knedlík (a fakt se nám to povedlo) a šli spát ve 3 odpoledne. A probudili se v 6 :D. M. jel domů a já do pravý americký restaurace. Na Národce. Hahaha, jasně. Jenže pak tam přijdu a vyrazí mi to dech. Jim ten nejlepší hamburger na světě a obsluha ani nemluví česky. V televizi na stěnách dávají americkej fotbal. Jsme tam snad jediný češi.
Bavím lidma, odcházím ven kouřit a půjčuju si zapalovač. Anglicky si povídám s pánem z Malty. Říká mi, ať přijedu na Maltu, že je to párty země. A že když potkám na ulici kluka, klidně mě odvede domů, ale ani se o nic nepokusí. Je to fajn. Ptá se mě na jméno a položí mi ruku na rameno. SF ve mě zapne kontrolku a v tu chvíli se i v hlavě rozbliká červený světlo, zahodim cigaretu a vracím se zpátky.
Hraju šipky. Normálně je nikdy nehraju, protože mám strach, že se mi budou všichni smát, že mi to nejde. V jednu chvíli vedu skoro o sto bodů.

Celý dopoledne v neděli přemýšlím, co všechno jsem za ten víkend řekla a udělala. Co jsem měla říct líp. Znova a znova mi hlavou probíhaj ty rozhovory. Jsem unavená, jako kdybych celej víkend lezla po horách.
Jdu se na chviličku podívat, jak hrají diskgolf.
Jdu za kamarádkou. Dělá se mnou rozhovor pro svojí diplomku. Bavíme se o Sfinze a o všem možném. Po strašně dlouhý době piju Sahlep. Ježiš, to je dobrota.

Rozloučíme se na Palačáku a Terka jde na noční. Já jdu na tramvaj, ale pak jenom chvíli stojím opodál. Je už tma. Praha je tak krásná. Koukám do Vltavy, kde se stříbrně leske odlesk světel. Je to jako obří Myslánka z Harryho Pottera. Odhodit svoje myšlenky do vody. Jsem smutná a proto se rozhodnu procházet se. S každým krokem za sebou trochu smutku nechávám. Většinou, když jdu, tak se dívám na zem před sebe. Teď, s iPodem v uších, se dívám všude kolem sebe. Připadá mi, že ani nejsem součástí tohohle světa. Potkávám lidi na stejném chodníku, ale jsou několik světelných let vzdálení. Ahoj stromy, ahoj tančící dome. U Žofína se ve Vltavě vlní stromy. Ahoj Národní divadlo. Šeříková ulice. Petřín. Praha, tak nádherně známá. Cejtím se tu jako turista, ale zároveň tak krásně doma, protože jsem se tu narodila.
Pohledem na hodinky zjišťuju, že jdu hodinu. Ani mi to nepřijde. V mym světě neni čas důležitej. Zpátky na zem mě vrací jenom přízemní věci jako semafory na chodnících.
A ne, vážně jsem si nevzala žádný drogy ani alkohol.

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images