Přijde takhle jednou...

15:53:00

...transka, gay, ruska a sociofobička do baru. Tak by moh začínat klidně nějakej vtip. Ale ne :D. To je ze života. Včera byl vážně divnej den, sice se z toho psychicky i fyzicky dávám dohromady dneska celej den, ale tak stálo to za to.


Ideální je vstávat do školy v sedm, když se den předtím vrátíte z práce v půl dvanáctý. Z novýho bytu to mám ale do školy o dvacet minut míň a to se vyplatí.
S Dančou sedíme na přednášce ze strojírenský technologie, akorát nás víc než přednáška zajímá kafe, který jsme si koupili. Danča a je na mobilu a já nemůžu, protože jsme se se Zitou dohodly, že si dáme analogovej den. To znamená, že jsme nesměly používat ni digitálního (ještě, že jsem ten den nic neorganizovala a nepotřebovala bejt na mobilu).
Odcházíme s přednášky dřív a kouříme před školou a plánujeme, jak se hrozně moc budeme učit na tu jedinou zkoušku, kterou máme. Jasně. Uvidíme v únoru, jak moc dopředu se budem učit :D.
Mám v uších sluchátka. Vážně jenom sluchátka, nepřipojený na iPod :D. Protože jsem si stoprocentně jistá, že bez sluchátek bych tu cestu prostě nezvládla. I tak je to bez hudby divný, ale naštěstí moje sluchátka dobře tluměj zvuky, tak to aspon trochu pomáhá. Na Dejvický cejtim, že mi neni úplně dobře a po přestupu na Muzeu jsem v Háji totálně. Sedim s hlavou v dlaních, šíleně mi buší srdce a snažim se pravidelně a zhluboka dejchat. Lidi na mě koukaj stylem ,,Taková vostuda, vožrat se v deset dopoledne!"
Na Pankráci mám sraz se Zitou a lituju, že nesmim používat mobil, protože bych to nejradši všechno zrušila. Čekám na ní a předstírám, že čtu knížku, abych vypadala normálně a modlím se, aby přijela co nejdřív. Začalo se mi rozmazávat vidění i zvuky (nechápu, jak je to možný,ale můj mozek zvládne rozmazávat i zvuky). Zkouším číst, abych kontakt s realitou neztratila úplně. Naštěstí Zita přijíždí a to mě jak facka, která mě probere. Jdeme do knihovny, a s každym dalším krokem ze mě úzkost opadává.
Dojdeme nakoupit a děláme si k obědu ziti. Ziti se Zitou, hahaha. Je to challenge, protože nemáme skoro žádný nádobí. Ale jsme dobrý a povede se nám to.
Pak jde me na výlet. Výlet znamená jít do parku, kterej máme pět minut od bytu :D. Ale nakonec se projdem na Kavčí hory a ukážu Zitě to svoje oblíbený místo. Pak už se vracíme k nám a párty začíná.
Chodí moji kamarádi, Davpeho kamarádi a je to super. Prostě párty se všim všudy. Kolaudačka bytu a všechno, co k tomu patří. Hraje hudba (máme nový repráčky) a já fakt nechápu, že si sousedi nestěžujou. Tancujeme a jíme pizza rohlíčky, který Matfyzák upek.
Jenže pak je toho všeho už moc a tak zalezu do svýho pokoje. Potřebuju tmu a ticho. To první se mi daří, ale druhý je při tenkejch panelákovejch zdech nemožný :D. Porušuju analogovej den a beru do ruky mobil. Přichází Zita a objímá mě.
Po nějaký době se vracím na párty.
Ráno uklízím celej byt a likviduju pozůstatky párty. Byla jsem na dnešek pozvaná asi 4 akce, ale nezvládám ani jednu. Celej den mi šrotuje v hlavě, co jsem jak řekla a co jsem měla říct jinak.Jako když to přeženete v posilovně a druhej den vás bolej svaly. Jenom mě neboj svaly, ale duše.
Dozvěděla jsem se spoustu věcí a naopak spoustu věcí, který jsem chtěla říct už dlouho jsem řekla.
Je jedna ráno a já nemůžu spát, i když jsem se vzbudila asi v osm ráno. A vím, že ještě dlouho spát nebudu. Ale stálo to za to.

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images