Bilance

06:41:00

Nepředpokládám, že by se za těch pár dnů do konce roku něco výrazně změnilo. I když... člověk nikdy neví, žejo. Ale co, napíšu bilanci už teď. Protože to je taková povinnost každýho správnýho bloggera.


S Midgeym (ještě tehdy) jsme si řikali, jak bude rok 2015 bezva. No a teda... moc se to nepovedlo :D. Byl to šílenej rok, strašně moc se toho stalo (a samozřejmě teď zpětně si řikám, že to hrozně uteklo). Začnu tim negativním, co se stalo hned na začátku a to sice rozchod po dvou letech a něco, ze kterýho jsem se vzpamatovával fakt docela dlouho. Nerada bych to nějak rozpitvávala, ale táhlo se to hrozně dlouho. A i když se smíříte s rozchodem, tak se tak snadno nesmíříte s tim, že člověk na kterym vám pořád ještě záleží, se dobrovolně ničí. A ještě hůř se smiřuje s tím, že z lásky a z přátelství se nakonec stala naprostá lhostejnost. Ale... všechno je už za mnou.  Díkybohu mě nepostihla nějaká vážnější nemoc, jenom teda nějaká těžší angína a musela jsem jezdit do nemocnice na injekce. Ale nic hroznýho. Taky jsem měla dělat státnice, ale kvůli jedný zkoušce mě k nim nepustili. Hrozilo mi i vyhození ze školy (kvůli jinýmu předmětu), ale i to jsem nakonec ustála a opakuju ročník.
A teď to polonegativní, nebo možná pozitivní, jak se to vezme a o čem je strašně těžký psát. Po asi deseti letech jsem se konečně odhodlala začít řešit svoje problémy a chodit k odborníkovi. Ten mi diagnostikoval mimo jiné SF a doporučil mi Sfingu. Což byla asi jedna z nejlepších věcí, která se mi v životě stala. Strašně mi to změnilo pohled na život, pomohlo mi to na moje problémy a v neposlední řadě jsem poznala spoustu skvělejch lidí, z nichž některý snad můžu považovat i za kamarády. Jsem i členkou spolku, mám na starosti různý záležitosti a i když je to práce navíc, tak mě to baví.
Další velká událost byla změna v práci, po několika letech jsem se odhodlala seknout s prací v akváči a najít si práci recepční na hotelu. Je to těžký, to ne že ne, ale beru to jako výzvu. Do akváče jsem se teda znova vrátila, ale už jenom občas.
Na podzim jsem se taky odstěhovala od rodičů do bytu. Šílenej krok do neznáma a doteď vlastně nevím, jestli je to dobře, nebo ne.

Taky jsem celkem upgradovala svůj vzhled. Podařilo se mi (začala jsem teda už loni) zhubnout nějakejch 15 kilo, což teda neni ideální a chtělo by to víc, ale je to pokrok. Nechala jsem si taky udělat svoje první tetování (a teď jsem už objednaná na druhý). Taky mám několik novejch piercingů. Vystřídala jsem několik barev na vlasy, měla jsem červenou, svítivě růžovou a teď hnědou. Taky jsem si ostříhala vlasy na krátko a nemůžu se dočkat, až zas dorostou :D.

Zažila jsem spoustu super akcí, koupání v Hostivaři, několik víkendů v Neumětelích, návštěvy v Orlový, pár dnů v Chotěboři na Festivalu Fantazie, jednodenní výlet do Krakowa, tejden v Berlíně a pár dnů v Holandsku. K tomu nedefinovatelný množství party.

Byla jsem na koncertě Queenů a byl to nepopsatelne zážitek. Celou první písničku jsem jenom brečela štěstí. O to víc, že jsem ten lístek dostala jako dárek k narozeninám.

Vztahy, k tomu se radši nevyjadřovat. O něčem jsem se už zmínila... No, nejsem žádná speciální vločka, abych veřejně rozebírala svoje naprostý soukromí. Jako sama jsem rozhodně nebyla. Ale někdy je lepší něco z vlastní iniciativy ukončit, když cejtíte, jak vám všechno přerůstá přes hlavu.
So it's gonna be forever
Or it's gonna go down in flames
You can tell me when it's over
If the high was worth the pain
Got a long list of ex-lovers
They'll tell you I'm insane
Cause you know I love the players
And you love the game

Tak jo, ještě mě čekají dvě směny v práci a pak silvestrovská párty.

Takže šťastnej novej rok všem. A když už všechno vypadá černě, vždycky se najde nějaký světlo na konci tunelu. Nebo platíčko Neurolu v šuplíku :D.

You Might Also Like

1 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images