Zpátky do reality

13:20:00


Třicátej prosinec byl sakra náročnej den. Když jdete spát po práci v 8 ráno a ve tři už zas v tý práci musíte bejt, neni to žádnej med. Naštěstí mě pustili celkem brzo domů a já mohla jít čerpat síly na Silvestra. Škoda, že jsem opět usnula až asi v pět ráno (jako ostatně pořád).
Silvestr je událost, která mě vždycky stresuje už od konce listopadu. Každej rok se bojim, že nebudu mít kam jít a každej rok zažiju super party. Letos to byla asi největší last minute akce ever, ale tak...ani mě to nijak nerozházelo. Ale pěkně popořadě.
Byla jsem pozvaná na několik akcí, ale ani jedna se mi nelíbila. Pohrávala jsem si s myšlenkou udělat party u nás, ale myslela jsem si, že by nikdo nepřišel. Až na Štědrej den mě kamarádi začali přemlouvat, že bych měla něco uspořádat. A tak jsem někdy 29. rozesílala zprávy, ať přijdou :D.
Ze začátku to bylo fajn, koukali jsme se na videa (Panebože! Všichni jsou nebinární, protože NEJSOU POČÍTAČE! :D), povídali si a řešili svoje předsevzetí na další rok (Já bych chtěl mít trojku s aspoň dvěma holkama). No ale pak se D. a další dva kluci rozhodli, že půjdou na nějakou párty volejbalistek, který potkali v metru. 
Silvestrovská párty se nám začala rozpadat. Nicméně začala jsem žhavit telefon a domluvila se s dalšíma dvěma kamarádama, ať přijedou. Bylo to trochu napínavý, jestli to stihnou do půlnoci, ale nakonec se podařilo.
Tak jsme hezky slavili. Ale protože nemůžeme mít normální párty, tak jsme měli Russian party a neslavili Silvestr, ale Novi God. Nejlepší, jak těsně před půlnocí začalo sněžit, bouchat ohňostroje a do toho jsme si pouštěli ruskou hymnu. 
Taky jsem využila Selfie tyč (díky mami), tak mám několik fotek. Objednali jsme si pizzu z Go Home jenom proto, aby nám přivezli i cigára :D. A dalších milion vtipnejch věcí.
Bohužel jsem si tak nějak rozhodila režim a nechodim spáš dřív než v pět ráno. No, nebo někdy i pozdějc. Co je tak, když jdete na Sfingu, jdete na jedno... o půlnoci zavřou, tak jdete do nonstopu, ze kterýho vás vyhoděj v půl šestý ráno, následně chodíte po centru Prahy až skončíte v sedm v Albertu a do osmi sedíte v pivem na Karlově náměstí, kde se na vás lidi koukaj jako na největšího bezďáka. Přijdete domů v 9 ráno a ptáte se, jestli jste nevzbudili spolubydlícího - ,,Ne, já jdu do práce". 
Ježiš, ale to byl tak super večer. Noc. Ráno :D. Zas po dlouhý době jsem měla pocit, že jsem měla nejlepšího kamaráda. Akorát teda už asi nikdy nechci vypít najednou takový množství alkoholu a vykouřit tolik cigaret :D. 

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images