#erasmus - Sociální fobie na výletě 2

10:06:00

Ach jo, nějak se vůbec nemůžu dokopat ke psaní článků o cestování. Ani čárka o Paříži, Antwerpen, Bruselu... Ale momentálně asi nejsem schopná vyplodit nějakej náročnější článek, tak lehce navážu na to, co jsem psala v posledním článku.
Jinak teda trochu odbočka, Zita napsala fakt úžasnej článek o depresi. Asi bych to nedokázala popsat líp, takže fakt doporučuju přečíst. Já jsem sama teď ve fázi, že vysazuju antidepresiva, tak doufejma, že to bude mít dobrej konec.
Bylo to lehce spontánní rozhodnutí. Nebo takhle, na posledním sezení s doktorem mi předepsal několik krabiček. S tím, že bych to mohla zkoušet pomalu vysazovat. Samozřejmě s ohledem na to, jak mi tady bude. Byla jsem k tomu skeptická a víceméně nepočítala s tím, že bych to zvládla. Bála jsem se, jak to bude těžký a jak to nebudu zvládat. Jenže, jak už jsem psala dřív, všechno vychází až podezřele moc lehce. Mám tu kamarády. Mám tu svoje oblíbený místa. A jednoho dne jsem přišla domů a řekla si:Jo, sakra, dneska je ten den. Takže postupně snižuju dávky a uvidíme.
Včera jsme byli na párty a chtěli jsme jít do našeho ,,oblíbenýho" klubu. Slovo oblíbený je v uvozovkách, protože ten kluk je prostě strašnej. Ale je blízko a je tam vstup zadarmo. A je to asi i taková nostalgie, protože právě tam byla Welcome party na začátku semestru (sakra, to už je fakt tak dávno). Takže jsme šli někam jinam. Žádnej strach a divný pocity z neznámýho místa. Prostě jenom další klub. Šla jsem pak ven s Jorgem, protože už chtěl jít domů a potřebovali jsem ještě něco vyřešit. Chvíli tam sama stojím venku a přemýšlím, jestli jít domů nebo zůstat. Začíná se se mnou bavit jeden kluk, belgičan. Problém že, je moc neumí anglicky (asi první člověk tady). Že prej jestli dáme pivo, tak říkám, že jo. Pak změní názor, že mě doprovodí domů. Už je mi trochu jasný, kam to směřuje, ale rozhodnu se chvíli hrát tu hru. Tak jdeme ke kolejím. Když jsme u dveří, čtu nápisy v holandštině a on ať ho pozvu na pivo. Odpovím, že pivo nemám.
,,okey, water. I really want to drink water, please"
směju se a říkám, že vodu nemám. Chce mi dát pusu a pořád mě přemlouvá, já ho se smíchem odpálkuju. Odchází, já se vracím zpátky - jdeme stejným směrem, ale každej na jiný straně ulice :D. Chtělo se mi smát.
Vrátila jsem se do klubu a chvíli jsem byla lehce zaražená. Stála jsem tam a všichni se mě ptali, jestli jsem v pořádku. Celkově mi strašně pomáhají. Minulý pátek mi nebylo dobře, tak jsem nechtěla jít s nima, měla jsem teplotu - úplně hrozně mě přemlouvali, jak mě tam chtějí. Jednou jsme zase seděli v kuchyni a já nějak moc nemluvila, protože jsem seděla tak blbě stranou. Matteo mi říká: Pojď si sednout sem, přece nebudeš odstrčená.
Pak jsem šla k baru pro další pivo, no a začal mě tam otravovat nějakej černoch (já nejsem rasista, ale z nějakýho důvodu mě černoši často balej :D. Nevim proč, asi se jim líbí hodně bledý oplácaný východní Evropanky). Říkám mu, že mám přítele, ale nedává pokoj. Tak si přitáhnu Mattea (můj gay kamarád), že je to můj přítel. Matteo pochopí a zahraje to se mnou.
A proč tohle píšu. Protože dřív bych toho nebyla schopná. Stála bych jako solnej sloup neschopná slova. Když už by mi to bylo fakt nesnesitelně nepříjemný, něco bych vykřikla a snažila se utéct.
Celkově teď často chodím do klubů. A to jsem takový místa tak nesnášela :D. jenže co tady lepšího dělat v pátek večer. Ráda tancuju. A lepší program nemám, tak co.
Jsem tu už víc jak dva měsíce a pomalu se i začíná stýskat po Praze. Jestli je stýskat to správný slovo. Možná je to tim, že Catarina a Jorge byli minulý víkend v Praze a když jsem viděla ty fotky... Občas mi chybí ty místa, kam jsem ráda chodila. Dát si pivo za míň než 2€. Chybí mi Fufák. Moji rodiče. I když s mámou jsem v kontaktu skoro každej den na Facebooku. Vyhrožuje, že mi k Vánocům koupí svetr se sobem, učí se psát smajlíky a dělá si ze mě srandu kvůli překlepům. S tátou jsem si zas vyměnila pár mailů, protože jsem se koukala na přenos z Blogerky roku (ano, zabijte mě prosím) a viděla tam někoho, kdo se nápadně podobal jeho kolegovi z práce :D.
A kamarádi? Já nevim. Vím, že jsou lidi, kterým i chybím. Je několik lidí, se kterými se chci co nejdřív vidět. Ale jinak... kdoví. Uvidíme za měsíc. Taky nemám ještě plán na Silvestra, ale popravdě, asi by mi ani nevadilo zůstat doma. Nebo možná mě někdo někam pozve. Kdoví.
Další věc, co jsem se naučila. Skoro žádný plánování. Říkám skoro, protože logicky člověk plánuje určitý věci. Většině věcí nechávám volný průběh. Už nejsem ve stresu, když všechno není perfektně nalinkovaný.
Mám v pokoji část zdi, která jde použít jako nástěnka. Dávám si tam různý ,,suvenýry" odsud (lístky na metro, letenku, vstupenky na akce. A taky tam mám i pohledy od lidí z Česka. Pokud někdo máte chuť, budu ráda, když mi taky jeden pošlete (díky zkratce STS ani nemusíte kupovat známku :D).

Musím už končit. Potřebuju si dneska ještě obarvit vlasy a učit se. (jo, #erasmuslife je fajn, jenže zkouškový se bohužel nezadržitelně blíží)


You Might Also Like

1 comments

  1. Ty jo, ja sem strasnej asocial (i nasi to o mne rikaj!) a fakt nenavidim kluby a bary a tak. Jako kdyz nekdo jinej jde tak jdu taky ale kdyz jde nekdo koho vylozene nemam rada tak radsi pujdu domu:) Takze dobre ty ze te to zacalo bavit - a nedelej si nic z otravnejch chlapu, jenom bud prosim te opatrna, nikdy nevis co to je za blba! xx

    ReplyDelete

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images