Do Varšavy za 27 korun

02:54:00

Je to už skoro dva měsíce, co jsem se vydala na naprosto náhodný výlet do Varšavy. Vraťme se v čase do doby, kdy jsem ještě bydlela v Belgii. Byl únor a zrovna jsem si psala s Nasťou, která je na erasmu právě ve Varšavě a která mi navrhla, ať za ní někdy přijedu. A co čert nechtěl, o pár dní později mi psal Gilbert o akci Luxexpressu a jejich jízdenkách po Polsku za euro. Naštěstí to nemizelo tak rychle jako když dá akci Polski bus a já si tak stihla koupit jízdenky. Společnost totiž k 1. dubnu rušila svoje linky po Polsku (a nechává jenom ty v Baltských zemích) a potřebovala se zbavit jízdenek.
Luxexpress je naprosto skvělá společnost. Pohodlný autobusy s obrazovkama se zábavním portálem, wifi celou cestu a dokonce dostanete i vodu. Za euro fakt super kauf :D. Až je mi líto, že se jimi už z Česka nesvezeme. Ale holt Polski busu se těžce konkuruje. 
Co se týká ubytování, tak to bylo trochu divoký. Měla jsem být u Nasti, ale blbě to vyšlo, že ve stejnou dobu byl ve Varšavě i její přítel Marcel. No a oba bysme se nevešli do jejího minibytu :D. 
První noc jsem strávila v Lull Hostelu, který je kousek od stadionu. Za postel v dorm jsem platila asi dvě stovky. Jedná se o mini hostel, mají tam celkem jenom asi 4 pokoje a všechno je tam takový ,,domácký". Ale je to čistý, příjemný, do centra relativně kousek. Hlavně ty pokoje jsou obrovský. Já jsem byla v pokoji pro 4 lidi a bylo tam spousta místa.


Další noc jsem pak strávila u kluka, kterého jsem poznala přes couchsurfing (ale o tom asi až někdy jindy) a poslední noc u Nastěnky. Víc low cost to už asi nešlo :D.

Nicméně autobus nás vyhodil na Warszawa centralna. Luxexpress má ještě jednu zastávku, kde by možná bylo příhodnější vystoupit (protože tam ten autobus jentak hodinu stál - asi tam mají rezervu kdyby nabrali cestou zpoždění). Já ale měla spoustu času, protože ohlášený příjezd byl v cca 7:30. 


Vydala jsem se hodit dsi do hostelu batoh a nemohla jsem neminout Palac Kultury i Nauki. Asi nejnenáviděnější budovu Varšavy, možná i Polska. Na fotce to tak nevynikne, ale je obrovská. Ale víc detailů později, protože jsem se dokonce i povídala nahoru.


Odhodila jsem batoh v hostelu a vydala se na Free walking tour. Mají několik druhů, já pro začátek zvolila historické centrum starého města. I když... ono moc starý neni, když to bylo celý zničený za války. Ale rozumíme si, žejo. Rozpis kdy jaká tour jde najdete TADY (a mají tours i ve Španělštině, kdyby měl někdo zájem)
Old city tour teda začínala na Plac zamkovy, což je náměstí u hradu. Logicky. Nepředstavujte si hrad jako z pohádky, nebo třeba Pražský Hrad... tohle vypadá tak trochu jako domeček pro panenky, nově postavený po válce. Ale ty dlaždice na zemi jsou prej původní, jako! 



Pak jsme se vydali dál ke kostelu, jehož jméno jsem bohužel zapomněla. Ale prý je to jedna z mála opravdu starých staveb ve Varšavě, takže jsme se u něj zdrželi opravdu dlouho.


Došli jsme i na rynek Starego Miasta, kde se nachází památka, na kterou jsem se fakt hodně těšila - socha mořské víly. Ve Varšavě jsou dvě a tohle je prý sestra té, co je v Kodani. Podle legendy e plavily spolu a u Baltského moře se rozhodly rozdělit. Další legenda říká, že ji našli rybáři když plavala v řece. Nejdřív ji chtěli uvěznit, ale pak jim učarovalo jak nádherně zpívá. Proto můžeme po celé Varšavě vidět různě vyobrazeno mořskou vílu. Konkrétně tahle socha několikrát měnila místo a nakonec originál skončil v muzeu, takže tohle je jen kopie. 


Prohlídku jsme zakončili u pomníku Varšavského povstání. Viděli jsme toho po cestě víc, jako třeba dům, kde se narodila Marie Curie-Sklodowska, ale nějak jsem moc nefotila.



Po tour jsem se sešla s Nasťou a Marcelem a dali jsme si knedlíčky (jídlu jsem věnovala samostatnej článek TADY). Chtěli jsme se jít podívat do muzea Kopernika, jenže tam byla obrovská a fronta a když jsme se šli podívat na ceny vstupenek, tak na konec dali ceduli, že je tak plno, že další vstupenky už prodávat nebudou :D. Když se daří...
Takže místo muzea jsme se šli podívat do nedaleé univerzitní knihovny, která je spojená i se zahradou. Je tam i Costa Coffee, takže si tam můžete sednout. A i pár obchodů. Pokud jste někde poblíž, určitě doporučuju navštívit.





No a pak už jsem se trhla a šla jsem do hostelu. Cestou jsem potkala další mořskou vílu (v pozadí můžete vidět sportovní stadion). A na vlastní nohy zažila varšavské vzdálenosti - pravidlo číslo jedna ve Varšavě je, že pokud vám něco na mapě přijde blízko a říkáte si, jak to dojdete pěšky... připočítejte si tak dvojnásobný čas a jste někde v realitě :D. 



Od hostelu jsem se pak vydala tramvají zpátky k hlavnímu náraží, protože jsem potřebovala sehnat polskou simkartu. Takovej tip pro komunikační závisláky - kupte si simkartu, ty data jsou fakt skoro zadarmo. Ale pozor, musíte přímo do prodejny operátora. V Polsku je nutné simkaty registrovat na jméno a pokud si to koupíte v trafice, trvá to hrozně dlouho a u operátora vám to udělají hned. Já šla nejdřív do Orange, kde mi řekli, že sim karty nemají :D. Takže jsem pak celá naštvaná vlítla do prvního obchodu, který jsem v nákupáku Zloté terasy viděla a tím byl operátor Play. Platila jsem 9 zlotých, což je asi 55 korun za 3 giga. Posílala jsem zprávy, zahlcovala instagram, koukala na videa a stejně jsem to nebyla schopná vyplácat. 

Nákupní centrum Zloté Terasy se nachází v té nejmodernější čtvrti plné mrakodrapů. A to byla asi moje nejoblíbenější část Varšavy, hlavně teda v noci!





Pro dnešek je to všechno. Pokračování příště :)

You Might Also Like

0 comments

Popular Posts

Like me on Facebook

Flickr Images